načítám data...
Vyhledávat inzeráty

Autobusy Avia: Technologie vytěžená na maximum

08. prosince 2019, 07:22 20 komentářů Jakub Pospíšil Historie

Modrou Avii zná snad každý, kdo se občas projede po českých silnicích. Víte ale, že na jejím základě vzniklo několik autobusů?

zobrazit celou galeriiHistorie: Autobusy Avia: Technologie vytěžená na maximum

V Československu šedesátých let se centrální plánovači potýkali s palčivým problémem – v zemi zoufale scházely menší nákladní vozy pro potřeby zavážek zboží a rozličné práce, na které byla Tatra, Praga V3s, nebo Škoda řady R zkrátka zbytečně velká. Dosud používaná Praga RN/RND se přestala vyrábět v polovině padesátých let, vozy předválečné konstrukce byly sice povedené, ale beznadějně zastaralé. Protože dovoz zahraničních automobilů byl velice drahý a zdaleka nepokryl poptávku, dostal státní podnik Avia Letňany za úkol vyrobit v co nejkratším čase vhodný vůz. 

Ačkoli byla ze strany některých konstruktérů továrny snaha prosadit vlastní vývoj vozu, soudruhy tlačil čas a tak rozhodli, že situaci vyřeší nákupem licence na zahraniční automobil. Dle dobových pramenů probíhalo jednání s již zaniklou automobilkou Hanomag, nakonec se ale letňanští dohodli se Saviemem, což byla samostatná automobilka spadající pod Renault. Od francouzů zakoupili v roce 1967 licenci na Saviem Super Goélette SG2 a Super Galion SG4, které v prakticky stejné podobě (až na několik designových odchylek a jiné logo na masce chladiče) známe jako Avii A15 a A30.

Není bez zajímavosti, že Avia nebyla zdaleka jediná automobilka, která licenčně tyto (na svou dobu velmi zdařilé a moderní) náklaďáky vyráběla. V klasické modři můžete “starou dobrou Avii” potkat i s logem Alfa Romeo na přídi, což, vzhledem k tomu, že se italská automobilka těší pověsti výrobce vozů, které jsou charakterem řidičské a sportovní, působí docela vtipně. 

Alfa Romeo A15n je trochu jiný youngtimer od Alfy, než jsme zvyklí. 

Pod kapotou prvních Avií předl dieselový čtyřválec o objemu 3319 ccm a výkonu 53 kW, který se postupem času různě modernizoval a zlepšoval, takže se dostal až na závratných 58 kW. Na sklonku sedmdesátých let vystřídala menší Avii A15 modernizovaná A20, později v roce 1983 se objevují typy A21 a A31, které nabízejí například pětistupňovou převodovku místo dosavadního čtyřkvaltu, nebo vylepšené brzdy. S pádem socialismu se poptávka po nových Aviích skokově snížila, načež automobilka reagovala zařazením vozů s turbodmychadlem a faceliftem (A21T a A31T). Postupem času se ale výroba utlumovala a poslední “klasické Avie” sjely z letňanské linky někdy v roce 1998. Dále je nahradily řady A60, 70, 75 a 80, těm se ale dnes nebudeme věnovat.

Nejčastější karosářskou variantou typické modré Avie byl valník, vyráběly se ale nesčetné další nástavby. Z nich stojí za zmínku takzvaná Avia SPO-M, které se přezdívalo Aviabus. Za kabinou řidiče se nacházela rozměrná krabicoidní nástavba vybavená dvojicí dveří (v pravém boku a v zadní stěně) osazená zpravidla sedadly z autobusů Karosa řady 7xx. Vzhledem k tomu, že Aviabusy často dosluhovaly své těžké životy jako vozy patřící odborným středním školám, má s rachotícím vozem osobní zkušenost poměrně dost lidí (ne však redakční kolega František, kterému tato zkušenost nesmírně schází a za svezení tímto behemótem by byl velmi vděčný). Nástavba se vyznačovala tím, že v ní v létě bylo hrozné vedro a v zimě naopak kromobyčejná zima. Co se neměnilo s ročním obdobím byl rámus, kterým plechová krabice rezonovala bez ohledu na stav podnebí.


Jeden z nejrošířenějších pokusů o “něco jako autobus” na základech Avie. Nebyl moc dobrý, ale byl levný.

Aviabus ale nebyl zdaleka jediným přepravníkem na lidi, ve kterém bilo francouzské licenční srdce. Už v roce 1969 vznikla ve Vysokém mýtě testovací serie třinácti vozů Karosa-Avia A30. V rámci možnosti se karosářům z Karosy povedlo na krátký rozvor náklaďáčku napasovat docela vkusnou a bohatě prosklenou kastli autobusu. Vůz se představil na domácím veletrhu v Brně a automobilové výstavě v Nice, kde skončil druhý v soutěži o nejbezpečnější autobus a místní karosáři ho dokonce označili za nejlepší vůz veletrhu. K vidění zde byly dva vozy. Dálkový A30-D7 s dvaceti místy k sezení a neskromným přídomkem LUX (nutno ale říci, že anatomicky tvarované koženkové sedačky působí velmi luxusně i dnes) a příměstský A30-L7, kam se vecpalo 24 sedících osob. 

I přes relativní technickou vyspělost a úspěch vozu v zahraničí bylo ale rozhodnuto, že výrobu malých autobusů dostane v rámci RVHP na starost jiný výrobce a tak nebylo Vysokomýtským dovoleno pokračovat v produkci. Jenže ti se zastavením výroby nepočítali za branami továrny už tou dobou čekalo dalších jedenáct hotových autobusů. Bylo tedy nutné pro vozy vymyslet nové využití – sedadla zde nahradila vysílací technika a pod označením A30 RPA dostala autobusy Československá televize a Českosloveský rozhlas jako speciální přenosové vozy (a rozhodně ne malé autobusy, které přeci nesměli v Mýtě vyrábět).


A30-D7 LUX zaujal luxusními koženými křesly i vzdušným prosvětleným interiérem. 

Více štěstí měla o poznání hnusnější varianta od maďarských kolegů z Ikarusu. V roce 1975 vznikl v Budapešti vůz nazvaný Avia-Ikarus 553. Stejně jako v předchozím případě šlo o prakticky nezměněný podvozek a pohonné ústrojí z Avie, na které jen v Maďarsku namontovali cosi, co se s trochou shovívavosti může nazývat karoserií. Do nevzhledného kvádru se usadilo dvacet tři cestujících, k dispozici byla i “luxusní” verze s devatenácti sedadly. 

Ačkoli 553 nebyl v zásadě špatný autobus a v kontextu doby se dal dokonce zařadit mezi podařenější produky centrálně řízeného automobilismu, kvůli vzhledu si vysloužil mnoho nehezkých přezdívek. Protože šlo ale o příslovečného “jednookého krále mezi slepými”, prodalo se za šest let produkce slušných 1145 kousků. 

V roce 1981 ho nahradil Avia-Ikarus 543 (ano, číslo je to poměrně nelogicky nižší, ačkoli jde o novější model), který vypadá přeci jen trochu lépe, za krásný ho ale rozhodně označit nelze. Vzhled je o poznání více dodávkový, stále tu ale hrají prim disproporční rovné plochy a komicky zapadlá kolečka. V roce 1990 se proběhl ještě poměrně zoufalý pokus o modernizaci, facelift měl už takové buržoazní vychytávky, jako například zakřivené jednodílné přední okno. O dva roky později se ale nad Avii-Ikarusem definitivně zavřela voda, druhé generace se prodalo jen 179 kusů.


Produkce Avia-Ikarus jak šel čas. Za hezký nemůžeme označit ani jeden z výtvorů.

Když už jsme nakousli zahraniční produkci na podvozku Avie, nemůžeme vynechat ani Bulharský Čavdar LC-51. Od roku 1983 se v Botevgradu vyrobilo na tři tisíce sedmimetrových vozů na podvozku Avie A30. Zatímco do Československa, Polska a dále na západ se poté tyto vozy dodávaly s motorem z Avie, směrem na východ odjížděly s dieselem Perkins D3900A. Poměrně zdařilá karoserie je postavena z dílů autobusů Setra, které měl Čavdar licenčně zakoupené. Vůz se těšil poměřně široké oblibě, byl robustní, spolehlivý a relativně pohodlný a dokonce i v ČR a na Slovensku sloužil na pravidelných linkách i po roce 2000. Někteří se ho dokonce nezdráhají nazývat nejlepším malým autobusem východního bloku. Toto konstatování mluví ve světle faktu, že jde o skládačku podvozku ze zastaralého licenčního Renaultu a karoserie vysloužilé Setry samo za sebe.


Setra vypraná na devadesát? Kdepak, jen Bulharský Čavdar.

Posledním autobusoidním výtvorem na základech Avie se stala Jugoslávská Neretva. Ze všech variant šlo o vůz s nejmenší kapacitou – pouze čtrnáct osob. V Záhřebské továrně Tvornica Avtobusa Zagreb) byla dle osvědčeného receptu na nekarosovanou Avii namontována v tomto případě spíše dodávková karoserie. Nutno konstatovat, že šlo opět o výtvor designově poněkud méně zdařilý, jako základ totiž z nepochopitelnách důvodů posloužil podvozek s nejmenším rozvorem. Mikrobus proto působil zdrcnutě, byl jízdně velmi nestabliní a velice se kýval a nakládněl. 

Kromě osobní verze ale vzniklo i několik sanitních vozů na tomto základu. Jejich hlavní devizou byl dostatek místa v zadní části (oproti tehdy běžně používané Škodě 1203) a dokonce i instalovaná klimatizace. Vůz měl sloužit jako jakýsi pojízdný operační sál, k takovému využití v ostrém provozu ale pravděpodobně nikdy nedošlo. Neretva byla zkrátka příliš pomalá a v kývající se krabici na kolech bylo jakékoli operování holý nesmysl. Dvojice vozů, které dostala k testování pražská záchranka byla rázem přebudována na převozové sanity. Senioři dojizdejici na vyšetření se tak mohli v parných dnech chladit v klimatizovaném voze. 


Opět variace na téma “krabice na kolech”.

Pro zajímavost připojím ještě záznam krátké reportáže z doby, kdy byla Neretva prezentována v československé televizi jako žhavá novinka.

A to je z dnešního vyprávění o autobusech (v tomto případě spíše midi a mikrobusech) na základech Avie vše. Kvalitní základ francouzského nákladního vozu se povedlo soudruhům za železnou oponou vytěžit až na kost, ačkoli výsledné kreace ne vždy dopadaly úplně slavně. O jejich kvalitě nakonec nejvíce vypovídá fakt, že po pádu režimu po nich neštěkl ani pes a byly nahrazeny podstatně modernějšími produkty tržního hospodářství. I tak si ale myslím, že by byla věčná škoda, kdyby se na tuto improvizaci na letňanských základech úplně zapomnělo.

 

 


Související články

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Irwinek
08. prosince 2019, 09:19
0

Ja videl v jednom jzd avii a 15 furgon se sedackami, ale asi to byla jen nejaka samouprava, protoze jinde jsem to nepotkal.

reagovat
Fa
Fandatik
08. prosince 2019, 09:28
1

Díky moc za fajnový článek k nedělní ranní kávě. Skvěle jsem si tenhle návrat ho historie užil.

reagovat
Skipper
08. prosince 2019, 10:49
3

Moc děkuji za článek!
Tou skříňovou jsem se taky vezl, nesmazatelný zážitek. A pět minut po přečtení článku jsem už surfoval na bazoši a hledal Avie. Naštěstí mi ale bylo vysvětleno, že tohle auto opravdu nepotřebuji...

reagovat
sp
spooon
08. prosince 2019, 12:14
0

Na Avie sem občas v inzerci narazil, překvapilo mě, za jak málo se prodávají. Je pravda, že jsou většinou na šrot, ale furt je to relativně funkční auto. A nemluvím o pocitu, jezdit s tím pro rohlíky :-D ale taky mi bylo vysvětleno, že tudy cesta nevede...

Díky za článek, zajímavý a poučný. Stejně mám nejradši články o starých paštikách a zajímavostech o nich.

Skipper
08. prosince 2019, 13:09
0

Já takhle pár měsíců dozadu koukal na 1203. Jestli by nebyla nějaká hezká sanita a prd. Prostě už zmizely. Teď jsem ale na bazoši viděl moc hezké hasičské Avie za pár drobných. Ale holt, prý ne :D

sp
spooon
08. prosince 2019, 19:36
0

ještě občas potřebuju V3S (taky jsou podle mě hrozně levný, už tak od 30 000 se dají sehnat pojízdné kousky :-D )

BigBen
09. prosince 2019, 23:35
0

Tu bych taky potřeboval... :-)

Moses
08. prosince 2019, 19:10
0

Zaujimalo by ma, ci aj na druhej strane opony boli nejake autobusove nadstavby...

reagovat
martin_100
08. prosince 2019, 19:34
0

Na klasickej aviabus si pamatuju ze školky. Vozili nás tim na plavání. Docela horská dráha.
Ale ve vodňanech v areálu jzd byly ještě nedávno dva vraky autobusů na podvozku avia který tu nebyly zmíněný.
Měly zajímavý řešení karoserie a to že že to bylo něco jako byla klasická doublekabina ale ve stejnym designu prodloužená že to mělo asi 3 nebo 4 boční okna a zadní čelo bylo stejně tvarovaný jako záda klasický kabiny.
Nikdy jsem se k nim nedostal abych je prohlídnul a nafotil ale ze silnice byly přes plot vidět. Pak najednou zmizely.

reagovat
Oh!Gust
08. prosince 2019, 20:07
3

Mohli to byť tieto kusy?

Jakub Pospíšil
08. prosince 2019, 22:00
0

Tak to je hustý. Myslím, že to bude nějaká domácí výroba. Ta zadní stěna je bastl ze zadní stěny kabiny klasické krátké Avie.

martin_100
16. prosince 2019, 19:23
0

Jo to je přesně ono! Víš o tom něco víc prosím?

beastar
08. prosince 2019, 20:23
5

Nejlepší seriál článků na Autíčkaři. Je o autobusech. Vskutku zajímavé. Škoda že někdo z redakce nemá ten lajcenc na bus. Byla by fajn i recenze nějaký kktiny podobný:))

reagovat
Jakub Pospíšil
08. prosince 2019, 22:04
0

Díky, toho ocenění si vážím. O řidičáku v poslední době (zase - byl na spadnutí v době, kdy jsem dělal průvodce v CK a v autobuse trávil polovinu měsíce) přemýšlím, žel je to pořád nějakých 25 táců hozených do něčeho, co vlastně nepotřebuju, takže se mi to malinko příčí. Ale třeba časem...

Lo
Lokystar
09. prosince 2019, 16:18
0

Věděl bych o řidiči s autobusovým řidičákem který by vám určitě pomohl a psával dříve recenze, pokud byste chtěli tak dejte vědět :-)

krab
08. prosince 2019, 22:06
0

Táta jezdíval jednu dobu i Avia bednobusem a má řidičáky vlastně na všechny pozemní stroje...
Jednou nás vezl celej skautskej oddíl v bednobusu na letní tábor. Někdy v 90. letech to bylo. A ta Avia myslím byla tehdy školní autobus místní zemědělky... Jak se v tom cestovalo už si nepamatuju.

reagovat
Ha
Habakukk
09. prosince 2019, 14:26
-1

Aviabus registruji v mlhavé paměti jako něco co se šouralo někdy v 90. letech po silnici a svaželo dojičky do místního kolchozu. Pok se po tomto stroji slehla zem.

reagovat
Csaba
09. prosince 2019, 18:34
0

Kdyby nás bylo víc takových, dal by se udělat sraz a vyjížďka. Teda, vyjížďka - spíš absolutní kolaps dopravy v okolí :)
Ale, vlastně prd kolaps, za seskupením 5-10 PV3S by se doprava plná stresu a spěchu jistě velmi zklidnila, takže "samá pozitiva a... " :-)
A předpokládám že jedna taková cesta vééskou řekněme z Kolína do Prahy, ideálně k sídlu Strany Zelených (ony jsou ty ventry zelené vlastně všechny tak by to i ladilo barevně) by měla za následek tak 5 broučků, 2 žížaly, jednoho ptáčka, 4 kytičky a jednu (další) vrásku na vztekem zkřiveném ksichtě Gréty "how dare you?!?" Thunberg :-):-):-)

reagovat
BigBen
09. prosince 2019, 23:38
0

Alfa Romeo alias Avia to mě dostalo :-D díky na rozšíření obzorů.

reagovat
fi
fifthfinger
20. prosince 2019, 08:55
0

V té 543ce jsem v létě roku 90 absolvoval prázdninovou cestu Balkánem s návratem přes nově dostupnou Itálii a Rakousko. 3 rodiny nonstop v tomhle pojízdném skleníku. Prostor asi kupodivu stačil - celkem pohodlně jsem ve své rané pubertě přespával pod palubkou

reagovat


Filtr výsledků

Přidat značku
Zobrazit inzeráty


Vložit inzerát na vůzRegistrovat
Přihlášení
© 2018 • BazarAmerik.cz • design & code by expectum.cz